20171230

Alfa. Dobrý, prostě dobrý.

Bizz

Nezdárnej synek pražský ulice (říká o sobě i on sám) nadělal další tracky. 
Po letech stagnace a opakování se se opět vynořil starej dobrej ... ALFA. 

Je to tak, silnější pes xxx. 
Ektor je alfák, ne pejsek. 
Sympatickej rypák s talentem po mámě a temperamentem dlouhýho helénskýho rodokmenu, tenhle MC k tomu všemu má dar povědět vám do bítů solidní storku, díky několika přátelům jsou ty storky navíc zabalený do pestrýho hávu spolupráce.


Tohle jsou pro mě Nej tracky: 

Kancelář. Pozitivní, pohodový, nadhledový, zazpíváš si s ním, protože to chceš/máš taky tak. Jo, některý z nás si taky jezděj jak DON. 

Hrabivej track Nedává to smysl. Je to tak, nejsou love, není nic, není vliv, nejsou kundy, nejsou fellas, nejsou káry, není obejvák, není co chlastat, co kouřit, co dělat... Chcípneš ve škarpě, bez lováků.

365. To jsou zavřený vrata za bylo. Některý se v tom hodlaj plácát léta, jinak by to neuměli. Ty co nemaj palici jen na vozdobu chtěj víc, VÍC. 

Víš co tím myslím? Že ne každej MŮŽE bejt mistr, měkký prsa raus!

Sám doma. Kevin se nepřiposral. A ty? Ty se poser, vole, buď tě nechám bejt anebo tě nikdy nikdo nenajde.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Ektor - Alfa (2017)

Hodně testosteronu, hodně, na platni ALFA. Právem. Dobrá deska, dobrý bíty, dobrý verše, dobrej zvuk, rozumně rozkročený mezi starou školou a neo. Pozitivní vibrace s bubákama namíchaný tak akorát, tak  a ko rát
Nemůžu se doposlouchat a se mnou tisíce dalších hladovejch uší. 
Deset hvězd z pěti :)

www.detektorgear.cz/produkt/cd-alfa


20171223

Pojďme si slíbit

Pojďme si slíbit, že naši kanalizaci budeme napříště šetřit. 
Chudák malá, zaslouží si, abychom zase všichni začali chodit na hnojník.

Nejezme tolik kaprů. Už žádné kapry. Kapři, Carpe diem!

Orlické hory, Beskydy nebo Krkonoše? 
Kdepak, letos nás čekají zasněžené svahy v Horách smažených řízků.

Vánoce jsou maturitou žlučníků.

Jak se ubránit? Udělat dobře svému zdraví?
Změňte svůj přístup v zimním období. 

20171221

Slunce se vrací

Slunce právě začalo svou zpáteční cestu :) 
Dnešní noc bude dlouhááá.
Nina Simone k tomu má pár broučích taktů...

20171211

Vánoce za dveřmi. Cover vs. originál

Tlamverzál

Jiřího Bulise netřeba představovat těm, kteří hudbu milují. Těm méně vnímavým nebudeme házet perel. Pro vás zvídavé tu je další díl Cover vs. originál.

Jiří Bulis se proslavil jako skladatel divadelní a audiovizuální hudby, jeho nejznámějšími díly jsou bezesporu Jakubiskovo fenomenální podobenství Sedím na konári a je mi dobre a Čechy převelice vzývaná a uctívaná karikatura jich samých, Dědictví od Věry Chytilové
Bulis tvořil i malé kompozice, např. pro brněnské televizní studio - cyklus diváckých příběhů Bakaláři.

Vlastní tvorba Bulisova, to jsou vážné písně o životě, zazpívané a zahrané se zvláštní naléhavostí a dynamikou. Je tu místo pro slzy i pro široký úsměv, silné emoce vyvolané jejich poslechem dokazují jakou moc má muzika. 

Jsme v tom největším běsu vánočním, říká se mu Advent, tedy poslechněte Bulisův příspěvek k široké plejádě vánočních písní, hodně osobní, procítěnou, vzdorovitou a zároveň slyšitelně pokornou Vánoce jsou za dveřmi. 

Druhá verze tohoto songu je rocková, plná rebelské energie, za povedeným coverem hledejme invenci a radost z hraní vitálního tria Šubr, Bursa, Smetáček

Zase. Cover vs. originál
Tlampačův tip na dárek - BULISOVI, Hommage à Jiří Bulis
Vndrfl vrld - Cover vs. originál

20171204

Lourajder je solidní Prezident

Tlampač

Pěknej počin todle, on ten chlívek Ty Nikdy má samá povedená prasátka.

Se mně líbějí jak beat a tempo, tak i verše a budu tady tvrdit, že tohle lounge našišlé flow mě zabává.
Sajprsovej sound mixlej s nějakým pinkflojdovitým pocitem, to z toho na mě de.

Tak jedem, s Lourajderem...

Má pravdu, předsedo

20171202

DEVADESÁTKY - báječná epocha, renesance nadějí 2. Zvuk českých a moravských Devadesátek, Martin Kučaj, Narvan, Dusilka a Buty

Tlampač

Věnováno Vítu Lamkovi, Janu Šenkýřovi a Danu Hejdánkovi


Dávno před tím, než fakt Řek Ektor ve svém tracku Number One převychovával jakousi lenivou drštičku, Martin Kučaj zpíval o Líné. 
S dívtkami byly trable už tenkráte, džendr nedžendr.



Kučaj, synek z muzikantské rodiny (maminkou je Marie Rottrová), spolu s kapelou Proud vytvářel zvuk tolik typický pro Devadesátky, kdo by neznal tuhle iniciačně lesbickou songofku, dlouho před současným trapným lidskoprávním tažením se kontroverzní témata odrážela v muzice, holky měly rády holky a každýmu to vlastně bylo u prdele, to tenkrát byla každýho věc přeci, tehdy, v normální době, všade vůkol byla svoboda...

Uvolněné texty hovořící otevřeně o aktuálních věcech, k tomu melodická a chytrá hudba, takových kapel bylo tehdy jako máku, bohužel dnes je znají jen pamětníci, ač tyhle grupy hrály mnohem líp a originálněji než ty dnešní hipsteří postmoderní hokus pokusy.

Lenka Dusilová, ne, dnes ji nemají v lásce třeba uvozovky vlastenci a voliči pana Bimba, prý je to hloupá fetka, co žvaní do věcí, kterým nerozumí. Lidi prostě nepředěláš. 
L. D. je ikona českého folkrocku a ten já mám navždycky rád, hotovo konec.   
Nepovídej nám je písnička z roku 2003, zařadil jsem ji pro porovnání s ranou Dusilovou ze Sluníčka.

Lenka Dusilová spolu s dalšími nezkrocenými slečnami, Monikou Načevou, Alicí Springs aj. přivedla na svět ženskou podobu českého rebelského hudebního soundu devadesátých let.
Nesmím zapomenout jmenovat legendární partu Sluníčko, kde Dusilová byla zpěvačkou, s přehledem natrhne trenky mnohým současným Šmidli boys, tak progresivní ten zvuk byl a stále je. 

Proč nám kapitáni tuzemských zvukových médií v rádiu toto sem tam nezahrají? Oopravdu nechápu, asi není na hudební dramaturgy no, ale well, naše tvrdé disky jsou kvalitní muziky plné, stejně jako celá Světová široká síť :) :P




Zvuk českých Devadesátek tvořil také Mario Feinberg, nezasvěceným známější asi spíš jako Narvan. Ovšem Narvan je jméno celé byvší brněnské funk skupiny, kde byl Feinberg vůdčí silou. 
Narvan jako narván - ožralý - narvaný - nachlastaný. 

Milej Mário utekl za kopečky sice až v roce 1989, ale moc dobře udělal, že se nevrátil hned po Sametovce, dorazil až do samého středu rozjetých Devadesátek, nacucán jako houba - americká a německá životní zkušenost, spoluvytvářel spolu s několika dalšími kapelami a zpěváky českomoravskou svébytnou hudební subkulturu jdoucí vlastní cestou.

Žel Bohu Mario se i s kolegou z Narvanu zabili v autě, stalo se tak děsivě příznačně ve zlomovém roce 2000, kdy Devadesátky vyhasínaly na smrtelné posteli. 
Pro mě ta osudná havárka dodnes znamená symbol, odchází svéráz Freiberg a s ním celá svobodná a nadějná dekáda, napříště už měly všemu lidskému konání namísto lásky (Love) vládnout prachy (love), euforii vystřídala honba za životními jistotami, bylo na čase konečně dospět, což asi znamená nadělat holkám děti, nabrat si hypotéky a zapojit se do soukolí vydělávání a konzumu... 

Narvani byli kámoši s ostravskými Buty, obě skupiny spolu v tom roce pitomém jely koncertní šňůru, pánové uměli dělat lidem radost muzikou - to na Mariovu počest Radek Pastrňák napsal jeden ze svých nejlepších a zároveň největších českých válů všech dob, hořkou rozlučkovou baladu Nad stádem koní.

Buty, devadesátková Supergroup (vznikla z doprovodné skupiny Marie Rottrové), hymna kuřáků veselého bejlí Ruka dlouhá, roadmovie Jízda, texty písní jak říkačky pro děcka, a vidíš? Tak ahoj.     

#Devadesátky

20171201

Zase. Cover vs. originál

Christlampkind

Ano, zase. Každý rok zas a zas, pozor - dobrovolně! 

Každý rok znovu namíchá si lid mix těšení a naštvanosti, chutí i znechucení, davové povinnosti, úzkostného lpění na obyčejích, zběsilého utrácení peněz, mix vyprázdněného ritu. 
Ti bigotnější mix podlejí omáčkou o Jezulátku, které se naštěstí skutečně narodilo, ovšem nikoli v prosinci a dar který později přineslo v podobě již dospělého muže není tak uhlazený, spíše samá krev.  
Naši předkové, Keltové a Germáni a samosebou Slované jásali nad vracejícím se Sluncem plní touhy přežít zimu, ano pohané, přesto s odstupem zdají se být moudřejší. 

Jan Burian, nemainstreamový hudebník s vrozeným sklonem k nevšední poetice, dal před třiceti lety dohromady pár trefných veršů.
Ta slůvka od tehdy podnes popisují jevy nám všem důvěrně známé. Pomalu nastává ono vánoční  šílenství (jistě se šílelo už desetiletí předtím, jen snad ne tak masivně), obyčej nad jiné vzývaný a mnohými proklínaný tak dostal podobu, se kterou si nevíme rady, přestože cítíme, že bychom to měli dělat jinak.

Protože jde o zcela vyjímečný písňový text, chopili se ho i Burianovi kolegové, někdejší Burianův spoluhráč geniální skladatel Jan Skoumal a folkáči z Jablkoně, píseň nahráli v pro ně typických aranžích.

Pozorně poslouchejte, najděte si tu svou nej verzi, případně si slova písničky připomeňte, to až dobrovolně budete stát zpocení ve frontě v Tescu či vzteky mlátit do volantu v dopravní zácpě u obchodní zóny IKEA...




Adventní kalendář ČT 2017

Každý rok se na něj moc těším, Vánoce jsem prakticky přestal slavit, nostalgická dušička si ale žádá své...