20171201

Zase. Cover vs. originál

Christlampkind

Ano, zase. Každý rok zas a zas, pozor - dobrovolně! 

Každý rok znovu namíchá si lid mix těšení a naštvanosti, chutí i znechucení, davové povinnosti, úzkostného lpění na obyčejích, zběsilého utrácení peněz, mix vyprázdněného ritu. 
Ti bigotnější mix podlejí omáčkou o Jezulátku, které se naštěstí skutečně narodilo, ovšem nikoli v prosinci a dar který později přineslo v podobě již dospělého muže není tak uhlazený, spíše samá krev.  
Naši předkové, Keltové a Germáni a samosebou Slované jásali nad vracejícím se Sluncem plní touhy přežít zimu, ano pohané, přesto s odstupem zdají se být moudřejší. 

Jan Burian, nemainstreamový hudebník s vrozeným sklonem k nevšední poetice, dal před třiceti lety dohromady pár trefných veršů.
Ta slůvka od tehdy podnes popisují jevy nám všem důvěrně známé. Pomalu nastává ono vánoční  šílenství (jistě se šílelo už desetiletí předtím, jen snad ne tak masivně), obyčej nad jiné vzývaný a mnohými proklínaný tak dostal podobu, se kterou si nevíme rady, přestože cítíme, že bychom to měli dělat jinak.

Protože jde o zcela vyjímečný písňový text, chopili se ho i Burianovi kolegové, někdejší Burianův spoluhráč geniální skladatel Jan Skoumal a folkáči z Jablkoně, píseň nahráli v pro ně typických aranžích.

Pozorně poslouchejte, najděte si tu svou nej verzi, případně si slova písničky připomeňte, to až dobrovolně budete stát zpocení ve frontě v Tescu či vzteky mlátit do volantu v dopravní zácpě u obchodní zóny IKEA...